Dekarbonizace při výrobě surového železa

Abstract

Ocelářský průmysl je více než 50 let pod tlakem ekologických zájmů. Stanoveného cíle 80% snížení emisí CO2 lze dosáhnout pouze s plným zapojením celosvětové průmyslové komunity. Dekarbonizace přináší ocelářským společnostem řadu výzev. Hlavní myšlenkou snížení emisí je nahrazení zemního plynu bioplynem nebo vodíkem. Možnost využití vodíku k redukci železa nevyvolává otázky – při konvenčním procesu DRI, který je založen na zemním plynu, vodík redukuje až 50 % železa. Přímá redukce železa následovaná výrobou oceli v elektrických obloukových pecích emituje o 50 % méně CO2. Vzhledem k tomu, že dosažení uhlíkové neutrality je možné pouze zásadní změnou výrobních technologií a dodavatelských řetězců, bude to vyžadovat značné investice ze strany průmyslu, srovnatelné s výstavbou nových zařízení.

For more than 50 years, the steel industry has been under pressure from environmental concerns. The set target of 80% reduction in CO2 emissions can only be achieved with the full participation of the global industrial community. Therefore, decarbonisation presents a number of challenges for steel companies. The main idea to reduce emissions is to replace natural gas with biogas or hydrogen. The possibility of using hydrogen to reduce iron does not raise questions - in a conventional DRI process, which is based on natural gas, hydrogen reduces up to 50% of iron. Direct reduction of iron followed by steel smelting in electric arc furnaces emits 50% less CO2. Since achieving carbon neutrality is only possible through a fundamental change in production technologies and supply chains, this will require significant investments from the industry, comparable to the construction of new facilities.