Příprava nanovláken s obsahem kyseliny hyaluronové pomocí elektrostatického zvlákňování a jejich charakterizace

Abstract

Disertační práce se zabývá inkorporací antiseptik (oktenidin dihydrochlorid, triclosan) do nanovlákenných vrstev na bázi nativního hyaluronanu nebo hydrofobních derivátů hyaluronanu a následnou analýzou těchto vrstev. Byly využity tři specifikace derivátu lauroyl hyaluronanu odlišným stupněm substituce a fototvrditelný derivát furanyl hyaluronan. V případě vrstev na bázi nativního hyaluronanu byly porovnány různé přístupy (vláknění z emulze, disperze, pravého roztoku) z hlediska efektivity inkorporace antiseptik (enkapsulační účinnost), morfologie vrstev a výtěžnosti procesu. Tyto nanovlákenné vrstvy jsou hydrofilní, při kontaktu s vlhkostí se okamžitě rozpouštějí a uvolňují veškerá inkorporovaná aditiva. U nanovlákenných vrstev z (kombinace) derivátů hyaluronanu byly analyzovány vlastnosti, jako je průměr vláken, botnavost a solubilizace, které mohou přímo ovlivňovat uvolňování aktivních látek. Uvolňování aktivních látek bylo sledováno pomocí vsádkové metody s kumulativními odběry v několika disolučních médiích – fosfátový pufr, fosfátový pufr s přídavkem bovinního sérového albuminu a prasečí plazma. Na základě charakterizace nanovlákenných vrstev a kinetiky uvolňování v těchto prostředích byly určeny řídící mechanismy uvolňování inkorporovaných látek. V případě potřeby modulace profilu uvolňování bylo přistoupeno ke změně způsobu inkorporace API či materiálové složení a struktury nanovláken tak, aby inkorporované látky byly ideálně uvolňovány postupně po dobu minimálně 24 hodin. Dále byla sledována distribuce triclosanu ve vrstvách pomocí Ramanovy spektroskopie. Byla hodnocena antibakteriální účinnost připravených nanovlákenných vrstev a buněčná viabilita 3T3 fibroblastů po vystavení rozpuštěným vrstvám (či jejich extraktům).

The doctoral thesis focuses on the incorporation of antiseptics (octenidine dihydrochloride, triclosan) into nanofiber layers based on native hyaluronan or hydrophobic derivatives of hyaluronan, followed by an analysis of these layers. Three specific lauroyl hyaluronan derivatives with varying degrees of substitution and a photo-crosslinkable furanyl hyaluronan derivative were utilized. For the layers based on native hyaluronan, different approaches (electrospinning from emulsion, dispersion and blend solution) were compared in terms of the efficiency of antiseptic incorporation (encapsulation efficiency), morphology, and yield of the process. These nanofiber layers are hydrophilic, immediately dissolving upon contact with moisture, releasing all incorporated additives. In the case of nanofiber layers composed of hyaluronan derivatives, properties such as fiber diameter, swelling, and solubilization, which can directly affect the release of active substances, were analysed. The release of active substances was monitored using a batch method with cumulative sampling in several dissolution media—phosphate buffer, phosphate buffer with the addition of bovine serum albumin, and porcine plasma. Based on the characterization of the nanofiber layers and the release kinetics in these environments, the controlling mechanisms of the release of incorporated substances were determined. If modulation of the release profile was required, changes were made to the method of API incorporation or to the material composition and structure of the nanofibers to achieve an ideal gradual release of the incorporated substances over a minimum period of 24 hours. Additionally, the distribution of triclosan within the layers was analysed using Raman spectroscopy. The antibacterial efficacy of the prepared nanofiber layers and the cell viability of 3T3 fibroblasts after exposure to the dissolved layers (or their extracts) were also evaluated.