Sekundární vytvrzení homogenních svarových spojů oceli T24

Abstract

V teoretické části práce je diskutována problematika modifikovaných 2,25 %Cr ocelí vyvinutých pro komponenty moderních tepelných elektráren. Tyto oceli jsou používány při výrobě membránových stěn kotlů, a proto byla velká pozornost věnována procesům svařování ocelí pro energetiku, svařitelnosti oceli T24 a základním důvodům sekundárního vytvrzování svarových spojů. Experimentální část diplomové práce je věnována studiu změn tvrdosti a struktury homogenních svarových spojů z oceli T24 po žíhání na teplotě 460 °C (simulace technologického žíhání kotle) a po následném žíhání na teplotě 530 °C po dobu 10 a 1 500 hod. (simulace náběhu kotle na provozní parametry). Získané výsledky demonstrují, že pokud u homogenních svarů z oceli T24 není provedeno žíhání po svaření (PWHT), lze během prvního náběhu na provozní teplotu očekávat významné sekundární vytvrzení svarového kovu, ale především hrubozrnné oblasti TOZ.

Theoretical part is devoted to modified 2.25 %Cr steels developed for components of modern thermal power plants. These steels are widely used for production of water walls in boilers. The attention has been devoted to welding of steels for energy industry, weldability of T24 steel and basic reasons for secondary hardening of welds. Experimental part of diploma thesis deals with structure and hardness changes in homogeneous T24 welds after annealing at 460 °C (simulation of technological annealing of boilers) and after subsequent annealing at temperature of 530 °C for 10 and 1 500 hours (simulation of start – up procedure of boilers). The results demonstrate that if post weld heat treatment of homogeneous T24 steels is not applied, a significant secondary hardening of weld metal and especially of coarse grained part of heat affected zone can be expected during the start up procedure.