dc.contributor.advisor | Kočí, Kamila | |
dc.contributor.author | Šihor, Marcel | |
dc.date.accessioned | 2017-11-28T10:00:10Z | |
dc.date.available | 2017-11-28T10:00:10Z | |
dc.date.issued | 2017 | |
dc.identifier.other | OSD002 | |
dc.identifier.uri | http://hdl.handle.net/10084/122045 | |
dc.description.abstract | Disertační práce studuje fotokatalytický rozkladu oxidu dusného v přítomnosti fotokatalyzátorů na bázi TiO2. Celkem bylo zkoumáno 5 sérií fotokatalyzátorů. První sérií tvořily fotokatalyzátory modifikované vysokým obsahem ceru (5 mol.% a 30 mol.%). Dále byly testovány fotokatalyzátory s malými obsahy ceru (0,3 – 0,8 mol.%). Třetí studovanou sérií byly fotokatalyzátory modifikované dusíkem, kde čistý oxid titaničitý byl připraven různými metodami. Rovněž byly studovány fotokatalyzátory modifikované grafitizovaným nitridem uhlíku a jako čistý TiO2 byl použit komerční Evonik P25. Fotokatalyzátory TiO2/g-C3N4 byly připraveny v poměru 0,3:1 – 2:1. V poslední sérii byl opět použit grafitizovaný C3N4, ale oxid titaničitý byl připraven sol-gel metodou a poměry TiO2 a g-C3N4 byly 1:2 – 1:6.
K charakterizaci připravených fotokatalyzátorů byly použity spektroskopické metody (XPS, XRF, UV-Vis, Ramanova a FT-IR, fotoluminiscenční spektroskopie), RTG, TEM, SEM a specifický povrch a distribuce velikosti pórů byly stanoveny prostřednictvím fyzisorpce dusíku při 77 K. Fotolektrochemické vlastnosti byly charakterizovány měřením fotoproudu. Na základě charakterizací byly zjištěné fyzikálně-chemické vlastnosti fotokatalyzátorů korelovány s jejich aktivitou pro fotokatalytický rozklad N2O. Fotokatalytický rozklad N2O byl prováděn v míchaných vsádkových fotoreaktorech a jako reaktant byl používán oxid dusný v heliu nebo dusíku. Zdrojem záření byla 8 W Hg lampa s vlnovou délkou 254 nm a 365 nm. Nejvyšší aktivitu v sérii fotokatalyzátorů s vysokým obsahem ceru vykazoval fotokatalyzátor Ce0,05Ti0,95O2. Nízká aktivita u připraveného fotokatalyzátoru s obsahem 30 mol.% byla vysvětlena přítomností amorfních podílů (CeTi2O6). V sérii Ce/TiO2 fotokatalyzátorů s malými obsahy ceru bylo nejvyšší konverze N2O dosaženo v přítomnosti fotokatalyzátoru s 0,3 mol.% ceru. Vyšší fotokatalytická účinnost byla způsobena optimálním poměrem Ce3+/Ce4+ iontů, Ce3+ ionty mohly interagovat se vzniklými dírami, čímž došlo k potlačení rekombinace generovaných elektronů a děr. U fotokatalyzátorů modifikovaných dusíkem došlo ke zvýšení fotokatalytické aktivity ve srovnání s čistým TiO2 připraveným sol-gel metodou s následnou kalcinací či extrakcí. Klíčovou roli zde pravděpodobně hrála vakantní místa ve struktuře materiálu. Modifikování komerčního TiO2 grafitizovaným C3N4 vedlo ke zvýšení fotokatalytické aktivity připravených nanokompozitů ve srovnání s čistým TiO2 či g-C3N4. Zvýšení fotokatalytické aktivity souvisí nejen s velikostí krystalitu rutilu a energií zakázaného pásu polovodičů, ale především se separací nosičů náboje. Optimální poměr TiO2 a g-C3N4 v závislosti na fotokatalytické aktivitě byl stanoven na 0,3:1. V případě modifikování TiO2 připraveného sol-gel metodou byla aktivita studována v přítomnosti UVC a UVA záření. Zatímco v přítomnosti UVC záření je aktivita všech připravených fotokatalyzátorů téměř stejná, v případě UVA záření vykazoval nejvyšší fotokatalytickou aktivitu fotokatalyzátor TiO2/g-C3N4 (1:2). Fotokatalytické experimenty byly rovněž potvrzeny měřením fotoelektrochemických proudů. U fotokatalyzátorů došlo k vytvoření heteropřechodu mezi TiO2 a g-C3N4, který vedl ke snížení rekombinace elektronů a děr a následně k vyšší fotokatalytické aktivitě.Vybrané nejaktivnější fotokatalyzátory každé sady byly srovnány mezi sebou a porovnány s komerčním TiO2. Všechny studované fotokatalyzátory vykazovaly při fotokatalytickém rozkladu N2O vyšší aktivitu než Evonik P25. | cs |
dc.description.abstract | This doctoral thesis deals with photocatalytic decomposition of N2O, with the use of titanium dioxide based photocatalysts. Five series of photocatalysts were used altogether. The first set contained cerium modified photocatalysts, cerium content being 5 mol.% and 30 mol.%. The next set contained photocatalysts with low cerium contents (0.3 – 0.8 mol.%). In the third series, there were nitrogen modified photocatalysts, in which titanium dioxide was prepared by different methods. different methods. Another set that was investigated included photocatalysts modified by graphitic carbon nitride. Commonly available Evonik P25 was used as pure TiO2. TiO2/g-C3N4 photocatalysts were prepared in the ratio 0.3:1 – 2:1. For the last set that was investigated, graphitic C3N4 was used again, but titanium dioxide was prepared by the sol-gel method, and the TiO2 to g-C3N4 ratios were 1:2 – 1:6.
The photocatalysts were characterised by means of different spectroscopic methods (XPS, XRF, UV-Vis, Raman, FT-IR), as well as RTG and TEM, SEM and nitrogen physisorption at 77 K. Photo-electrochemical properties were characterised by means of photometric measurement. Physico-chemical properties of the photocatalysts which were determined by the above mentioned characterisations were correlated with their activity in photocatalytic decomposition of N2O. Photocatalytic decomposition of nitrous oxide was performed in stirred batch photoreactors, while nitrous oxide in helium or nitrogen was used as a reactor. The source of irradiation was a 8 W Hg lamp, with wavelengths of 254 nm a 365 nm.
The highest activity in the series of photocatalysts with a high cerium content was displayed by the photocatalyst Ce0,05Ti0,95O2. In the series of Ce/TiO2 photocatalysts with low cerium contents, the highest levels of N2O conversion were reached with the photocatalyst with 0,3 mol.% cerium content. The higher photocatalytic efficiency was the result of an ideal ratio of Ce3+/Ce4+ ions. In nitrogen modified photocatalysts, there was an increase in photocatalytic activity, in comparison with pure TiO2 prepared by means of the sol-gel method, followed by calcination or extraction. This is probably mainly due to the occurrence of vacancies in material structure. Modifying the commonly available TiO2, i. e. Evonik P25, with the use of graphitic C3N4 led to an increase in photocatalytic activity of the prepared nanocomposites, in comparison with pure TiO2 or g-C3N4. The increase in photocatalytic activity is related not only to the size of rutile crystallite and semiconductor band gap energy, but especially to charge carrier separation. In the case of modifying TiO2 prepared by the sol-gel method, the activity was studied in UVC and UVA radiation. When UVC radiation is used, activity of all the prepared photocatalysts is almost identical. while in the case of UVA, the highest photocatalytic activity was displayed by TiO2/g-C3N4 (1:2). Photocatalytic experiments were confirmed by measurement of photo-electro-chemical currents. In photocatalysts, a heterojunction was created between the TiO2 and g-C3N4, leading to a decrease in recombination rates of electrons and holes, which in turn resulted in higher photocatalytic activity.
Some of the most active photocatalysts from each set were compared with each other, as well as with the commonly available TiO2 Evonik P25. All the investigated photocatalysts displayed higher activity in photocatalytic decomposition of N2O than Evonik P25. | en |
dc.format | 157 l. : il. | cs |
dc.format.extent | 9149554 bytes | |
dc.format.mimetype | application/pdf | |
dc.language.iso | cs | |
dc.publisher | Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava | cs |
dc.subject | fotokatalýza | cs |
dc.subject | oxid dusný | cs |
dc.subject | oxid titaničitý | cs |
dc.subject | dopované fotokatalyzátory | cs |
dc.subject | photocatalysis | en |
dc.subject | nitrous oxide | en |
dc.subject | titanium dioxide | en |
dc.subject | doped photocatalysts | en |
dc.title | Fotokatalytický rozklad oxidu dusného | cs |
dc.title.alternative | Photocatalytic Decomposition of Nitrous Oxide | en |
dc.type | Disertační práce | cs |
dc.identifier.signature | 201700716 | cs |
dc.identifier.location | ÚK/Sklad diplomových prací | cs |
dc.contributor.referee | Veselý, Michal | cs |
dc.contributor.referee | Klusoň, Petr | cs |
dc.contributor.referee | Klika, Zdeněk | cs |
dc.date.accepted | 2017-09-19 | |
dc.thesis.degree-name | Ph.D. | |
dc.thesis.degree-level | Doktorský studijní program | cs |
dc.thesis.degree-grantor | Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava. Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství | cs |
dc.description.department | 9350 - Institut environmentálních technologií | cs |
dc.thesis.degree-program | Procesní inženýrství | cs |
dc.thesis.degree-branch | Procesní inženýrství | cs |
dc.description.result | vyhověl | cs |
dc.identifier.sender | S2736 | |
dc.identifier.thesis | SIH004_FMMI_P3909_3909V003_2017 | |
dc.rights.access | openAccess | |