Výpočtové modelování zkoušek trasování ploch plasticity

Abstract

Diplomová práce se zabývá návrhem výpočtového modelování zkoušek trasování ploch plasticity a následným ověřením navržené metodiky. V úvodní části práce je představeno samotné trasování ploch plasticity a potřebný příslušný teoretický základ. Je podrobně přiblížen princip experimentálního trasování ploch plasticity dle předložené disertační práce. V další části se práce věnuje konkrétní navržené metodice numerického modelování trasování ploch plasticity, jehož cílem je nalézt body specifické meze kluzu materiálu, které tvoří křivku, jenž ohraničuje elastické a plastické chování materiálu. A to celkem pomocí dvou navržených způsobů - kritérium ukončení simulace pomocí přírůstků axiální a smykové plastické deformace a kritérium ukončení simulace s využitím přírůstku akumulované ekvivalentní plastické deformace. Pomocí metody konečných prvků je tato navržená metodika simulována na konvenčně vyrobených vzorcích, konkrétně oceli železničního kola Class C. Další část pojednává o aplikaci na aditivně vyrobené vzorky. Za tímto účelem je zvolena superslitina Inconel 718, jenž je vyrobena pomocí aditivní technologie 3D tisku, přesněji metodou selektivního laserového tavení.

Master’s Thesis deals with the design of computational modeling of yield surface tracing tets and subsequent verification of the proposed methodology. In the introductory part of the work, the tracing of yield surfaces itself and the necessary theoretical basis are presented. The principle of experimental yield surfaces tracing according to the submitted dissertation. In the next part, the work is devoted to the specific proposed methodology for numerical modeling of yield surface tracing, the aim of which is to find the points of the specific yield points of the material, which form a curve that limits the elastic and plastic behavior of the material. This is done using two proposed methods - the simulation termination criterion using the increments of axial and shear plastic deformation and the simulation termination criterion using the increment of accumulated equivalent plastic deformation. Using the finite element method, this proposed methodology is simulated on conventionally manufactured samples, specifically Class C railway wheel steel. The next part discusses the application to additively manufactured samples. For this purpose, the superalloy Inconel 718 is chosen, which is produced using additive 3D printing technology, more precisely, the selective laser melting method.