Vyhodnocení hloubek reziduálních únavových trhlin

Abstract

V článku je popsáno statistické vyhodnocení hloubek reziduálních únavových trhlin, nalezených ve vzorcích po zkoušce NCÚ konstantním rozkmitem celkové deformace od 0,5 do 5%. Z vyhodnocení vyplynulo, že minimální hloubka budoucí magistrální trhliny l(m), je v okolí 0,l mm bez ohledu na velikost namáhání a velikost (původního austenitického) zrna materiálu. Výsledky byly porovnány s dobrým souhlasem s maximální hloubkou mikroskopicky krátkých půlkruhových únavových trhlin l(o) (parametr diagramu navrženého Kitagawou-Takahashim), měřenou na ocelích metodou povrchových replik v pracích [7], [8], [9], [10]. Z porovnání plyne, že až do velikosti charakteristické strukturní překážky d=20-30 µm je možno hloubku l(o) oceli zkoumat na základě statistického vyhodnocení reziduálních trhlin, nalezených ve vzorcích po zkoušce NCÚ.