Hodnocení sklonu nekřemenných písků k drcení

Abstract

V této diplomové práci jsou popsány vlastnosti přírodních a umělých nekřemenných ostřiv stále více používaných pro výrobu slévárenských forem a jader. Dále jsou popsány jejich výhody a nedostatky v porovnání s nejvíce používaným křemenným ostřivem. Z ekonomického hlediska je nutné ostřivo regenerovat, avšak následkem tohoto procesu dochází k obrušování a zmenšování zrn. To může vést ke změně vlastností směsi a následně mohou vzniknout vady odlitků. Bylo vybráno sedm druhů nekřemenných ostřiv: přírodní - dunit, chromit, magnezit a šamotový lupek; hybridní ostřivo kerphalit a umělé keramické ostřivo cerabeads. Ostřiva byla podrobena mechanickým zkouškám a byl hodnocen jejich sklon k drcení. Práce popisuje změnu vlastností směsi vlivem navýšení jemných podílů, konkrétně změnu nasákavosti, pevnosti a prodyšnosti směsi, spotřeby pojiva a tvrdidla.

This diploma thesis is focused on properties of natural and synthetic non-silica sands, which are increasingly used for making foundry moulds and cores. Hereafter are described their advantages and disadvantages in comparison with silica sands, which are most used. Because of economic aspect regeneration of them is necessary. Crushing of grains occurs with grain size diminution as a consequence of regeneration process. This may cause a change of their properties and casting defects may occur subsequently. Seven types of non-silica grog were chosen: natural – dunite, chromite, magnesite and shale; hybride sand kerphalite and synthetic sand cerabeads. Sands were subjected to mechanical testing and their tendency for crushing was evaluated. Change of mixture properties especially like water absorbtion, strength, permeability, consumption of binder and hardener; due to increased content of fine parts is described.