Studium vlivu zeta potenciálu na stabilitu koloidních roztoků

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá studiem vlivu zeta potenciálu na stabilitu koloidních roztoků. Nejpoužívanější metodou při úpravě surové vody je koagulace s následnou separací vzniklých agregátů. Cílem práce bylo stanovit optimální dávku koagulačního činidla a posoudit separační mechanismus s využitím vývoje zeta potenciálu, jako jednoho z řídících faktorů uplatňujícího se v tomto procesu. Teoretická část se zabývá základními úpravárenskými technologiemi, které jsou dnes v praxi běžně používány. Dále byla popsána charakteristika koloidních disperzí a teorie elektrokinetického potenciálu. Experimentální část je zaměřena na vyhodnocení koagulačních testů se třemi druhy koagulačních činidel na dvou vzorcích povrchových vod. Po vybrání optimálních dávek byly testy zopakovány s průběžným měřením zeta potenciálu, na jehož základě bylo provedeno zhodnocení stability vybraných roztoků.

This thesis studies the zeta potential influence on the colloidal solutions stability. The most widely used method for the raw water treatment is coagulation with subsequent resulting aggregates separation. The main goal was therefore to determine the optimal dose of coagulating agent for aggregation and to evaluate separation mechanism with the use of zeta potential development as one of the controlling factors during coagulation. The theoretical part deals with basic water treatment technologies that are commonly used in practice nowadays. Furthermore, the colloidal dispersions characteristic and the electrokinetic potential theory are described. The experimental part is focused on the coagulation tests evaluation with three types of coagulating agents in two samples of surface water. After the optimal doses selection tests were repeated with continuous measurement of zeta potential on which basis the stability evaluation of selected solutions was performed.