Účinnost bipolární katétrové radiofrekvenční ablace pro dosažení transmurální léze

Abstract

Radiofrekvenční katétrová ablace je nejrozšířenější komerčně dostupnou metodou léčby poruch srdečního rytmu - arytmií. Ve většině elektrofyziologických laboratoří je unipolární ablace metodou první volby, která však má své limitace (délka ablačního času, míra ablační energie, kontakt s tkání), a v některých případech může přinášet neuspokojivé výsledky. V rámci této diplomové práce byl proveden experiment na zvířecí srdeční tkáni s cílem posoudit účinky bipolární ablace. Pro tento účel byl vytvořen propojovací hardwarový prvek umožňující bipolární zapojení ablačního systému vycházejícího z konvenční komerčně dostupné techniky (používané pro unipolární ablaci). Práce porovnává účinky bipolární a unipolární ablace při stejně definovaných podmínkách (nastavení radiofrekvenční ablace: ablační výkon, ablační čas, chlazení) s ohledem na dosažení transmurality léze a získané výsledky patřičně statisticky vyhodnocuje.

Radiofrequency catheter ablation is the most widely used, commercially available method of treating heart rhythm arrhythmias. In most electrophysiological laboratories, unipolar ablation is a first-choice method, but it has its limitations (length of ablation time, ablation rate, tissue contact), and in some cases may be insufficient. In this diploma thesis an experiment on an animal heart was performed to assess the effects of bipolar ablation. For this purpose, a linking hardware element was created to allow bipolar connection of ablation system based on conventional commercially available techniques (used for unipolar ablation). The work compares the effects of bipolar and unipolar ablation under the same defined conditions (radiofrequency ablation: ablation power, ablation time, cooling) in order to achieve the transmurality of the lesion and evaluate the results statistically.